Básník, výtvarník, překladatel
Ladislav Novák, významný český výtvarník, básník, pedagog a představitel surrealismu, se narodil 4. srpna 1925 v Turnově. Od dětství však soustavně žil v Třebíči, kde byl jeho otec spoluvlastníkem továrny na zpracování kůží (jirchárny).
V roce 1936 v Třebíči začal Ladislav Novák navštěvovat místí reálné gymnázium, kde se od roku 1941 angažoval ve studentském surrealistickém kroužku. Školu úspěšně ukončil maturitou v roce 1944. V této době vznikaly první texty a básně, které publikoval ve veřejných médiích (Lidové noviny, Akord), i nedochované kresby a koláže.
Během studia na gymnáziu se Ladislav Novák seznámil s básníky Vítězslavem Nezvalem, který mu ukázal mimo jiné surrealistická díla Jindřicha Štýrského a Toyen, taktéž se seznámil i s Jakubem Demlem.
V roce 1945 nastoupil jako student bohemistiky a historie na Filozofickou fakultu pražské Univerzity Karlovy. Během pobytu v Praze mohl Ladislav Novák využít tamějšího kulturního života a navštívit mnoho výstav významných domácích umělců nebo také přehlídek mezinárodního surrealismu a stálých expozic, které byly pro Ladislava Nováka cenným zdrojem informací a inspirace.
Studium na univerzitě ukončil v roce 1950 diplomovou prací s názvem Rým a asonance v díle Vítězslava Nezvala. Na krátký čas přijal místo učitele na jednotřídce ve Smržově u Českého Dubu. Později však nastoupil na dva roky a tři měsíce na trvající vojenskou službu ve Zvolenu a poté na letiště u Žatce.
Během roku 1951 uzavřel Ladislav Novák sňatek s Eliškou Bumbovou a o rok později se jim narodil syn Petr.
Po skončení vojenské služby nastoupil jako učitel na základních školách nejprve v Rovensku a poté v Budišově. Příspíval také do časopisu Světová literatura, kde publikoval své básně a překlady poezie. V roce 1954 přijal Ladislav Novák místo středoškolského profesora na třebíčském gymnáziu, kde setrval kromě krátkého působení na jedné ze základních škol v Třebíči v letech 1961 - 1964, až do roku 1979. Vyučoval zde český jazyk a dějepis. Poté musel z politických důvodů z gymnázia odejít a přesídlit se na místní Střední průmyslovou školu stavební, kde zůstal až do svého důchodu, tedy do roku 1985.
Kromě pedagogické činnosti se Ladislav Novák zabýval ještě činností výtvarnou a básnickou. Jeho celoživotní tvorba se vyznačuje notnou dávkou osobitosti a jedinečnosti. Z pohledu výtvarných kritiků je Novákova tvorba velice těžko zařaditelná. On sám se nikdy nepřidal k žádnému uměleckému proudu. Z jeho tvorby je však citelný vliv surrealismu, se kterým se seznámil již na střední škole.
Od poloviny padesátých let tvořil Ladislav Novák své první onomatopoické básně, které byly tvořené pouze jednotkami zvukové stavby, fonémy. Angažoval se také jako herec ochotnického divadla Sokolská scéna v Třebíči. V roce 1957 se díky tomuto spolku dostal do Vídně, kde se seznámil s výtvarnými díly Jacksona Pollocka, která jej v jeho další umělecké tvorbě výzmaným způsobem ovlivnila.
Koncem padesátých let, inspirován tvorbou Jacksona Pollocka, vytvářel Ladislav Novák své první výtvarné a významnější literární pokusy, které v šedesátých letech rozvinul do podoby fónické poezie. Vytvořil i několik pastelů v duchu lyrické abstrakce a pokoušel se také o metodu drippingu, se kterou se seznámil v knize Abstrakte Malerei. V roce 1958 navázal Ladislav Novák přátelství s Janem Kotíkem a Mikulášem Medkem, jejichž ateliéry v Praze navštěvoval. Seznámil se také se členy pražské Surrealistické skupiny.
Počátkem šedesátých let se Ladislav Novák začal věnovat experimentální poezii a aktivně i výtvarné činnosti.
V sedmdesátých a osmdesátých letech tvořil Ladislav Novák koláže, alchymáže a froasáže. Uspořádal také vlastní výstavy, které se konaly v Galerii Václava Špály. Později se začal věnovat především froasážím a tušovým kresbám.
Během svého života uspořádal Ladislav Novák na čtyřicet soukromých výstav a zúčastnil se mnoha skupinových expozic u nás i v zahraničí. Svým díle je zastoupen nejen v domácích, ale i v zahraničních galeriích a sbírkách.
Ladislav Novák zemřel 28. července 1999 v Třebíči.